Z tisku
Týrání dětí
datum vydání: 4. ledna 2007 · zdroj: ČT 2
Týrání dětí, rubrika: Události, komentáře
BESEDA
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Od prvního ledna 1994 platí ohledně trestného činu týrání svěřené osoby oznamovací povinnost, stejně jako povinnost překazit týrání, což lze i včasným oznámením. Ten, kdo to neudělá, sám se dopouští trestného činu a hrozí mu až tři roky vězení. V roce 2005 lidé týrali nebo sexuálně zneužili tisíc devět set osmdesát tři dětí. V roce 2000 to bylo o šest set dvacet šest dětí míň. To jsou ale jen případy, které skončí u policie. Podle ministerstva práce a sociálních věcí může být týraných a zneužívaných dětí ročně až sedm a půl tisíce. Fond ohrožených dětí odhaduje, že podobně jako v jiných evropských zemích je v Česku týráno jedno až dvě procenta dětské populace. V přepočtu na absolutní čísla jde o dvacet až čtyřicet tisíc dětí mladších patnácti let. Podle odborných odhadů v Česku ročně na následky týrání a špatné péče umírá na padesát dětí. Nejčastějšími oběťmi jsou děti kojeneckého a batolecího věku.
Hostem k tématu je Marián Hošek, náměstek ministra práce a sociálních věcí. Dobrý večer.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
--------------------
Dobrý večer.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane náměstku, jak je možné, že už jednou soudem odebrané dítě se vrátí do rodiny, kde nakonec na týrání umře?
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
--------------------
Tak tam určitě byly posudky psychologů, takže neumím ohodnotit ten případ jednotlivě, pokud nemám k němu bližší informace, ale samozřejmě že v celém tom procesu asi něco muselo selhat, pokud se stal s tak tragickým koncem. Ale i ten průběh napovídá tomu, že to nebylo jednotlivé selhání jedné chvíle, ale že to byl dlouhodobější proces.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Česko patří mezi země, kde se děti týrají nejvíc. Někde asi problém bude, možná i v tom systému. Když už jednou rodič dítěti ublíží, je pravděpodobné, že to zopakuje. Obecně, selhává systém?
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
--------------------
Já myslím, že systém neselhává, ale je to určitým obrazem taky společnosti, takže řekl bych, je potřeba víc pracovat i v tom systému tak, abysme hlavně přecházeli takovým případům.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Dám vám případ z Itálie. Tam se vám úplně běžně stane, že když přijdete s dítětem na zdravotní prohlídku a lékaři se něco nezdá, vůbec se s vámi nebaví a do pár dnů máte doma sociálního pracovníka. Není problém v tom, že u nás je ten systém ochrany dětí neprovázaný, že jednotlivé ty složky nekomunikují mezi sebou? Škola, soused, učitel, doktor ... Každý si hlídá jen to svoje.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
--------------------
Ona ta provázanost na papíře existuje, nicméně ...
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Na papíře ano, ale je roztříštěná mezi resorty.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
--------------------
... je pravdou, že ta, ten legislativní proces ... My jsme teď novelizovali zákon o sociálně-právní ochraně právě kvůli té provázanosti, ale ještě ve skutečnosti ten pohyb nenastal, takže se domnívám, že tam bude potřeba pracovat víc taky s veřejností, ale taky s pracovníky, ale taky s oblastí učitelů, lékařů a podobně.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Pamatovalo se v novele i na to, když dítě tedy nepřijde na preventivní lékařskou prohlídku, zda by třeba neměl lékař zakročit, oznámit to, že matka s dítětem nepřišla nebo třeba otec? Protože potom by se zřejmě taková matka asi neměla s ničím chlubit, a proto třeba na prohlídku nepřijde.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
--------------------
Ta úloha lékaře je velice důležitá, dětského lékaře. A právě v té novele zákona se o tom mluví. Ale že by kvůli preventivní prohlídce, kdyby nepřišel, tak by to měla oznamovat, tam to takto explicitně není stanoveno. Ale práce s dětskými lékaři je důležitá právě proto, aby i v rámci této prevence byli schopni označovat rodiny, kde je potřeba upozornit sociálního pracovníka na tuto skutečnost a zasáhnout.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdravím Zdeňka Novotného, ředitele dětského domova pro děti do tří let v Ostravě-Zábřehu. Dobrý večer.
Zdeněk NOVOTNÝ, ředitel dětského domova, Ostrava-Zábřeh
--------------------
Dobrý večer.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane řediteli, děti do tří let patří, jak jsme slyšeli, mezi ty nejvíc ohrožené. Jsou u vás v domově děti, které rodiče týrali? A s jakými případy jste se setkali?
Zdeněk NOVOTNÝ, ředitel dětského domova, Ostrava-Zábřeh
--------------------
V našem dětském domově v Ostravě-Zábřehu máme děti, které byly týrány. V průměru za tu dobu, co působím, za těch sedmnáct osmnáct roků, v tom zařízení, jsme přijali devět procent dětí, kde bylo vysloveno podezření na týrané dítě a asi polovina těchto podezření je později policií prokázána jako děti týrané.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak rodiče děti nejčastěji týrají? Čeho se dopouštějí na dětech,
Zdeněk NOVOTNÝ, ředitel dětského domova, Ostrava-Zábřeh
--------------------
No, ta otázka týraného dítěte není pouze to, co jsme slyšeli v zdejších zprávách, ale sem patří také zanedbávání dítěte. A to si myslím, je tou nejčastější příčinou, kdy dítě je zanedbávané a někdy teda zanedbávané teda, že děti přichází do našeho zařízení v katastrofálním stavu. S jakými případy jsem se setkal? Bylo to dítě popálené, dítě posazené na rozpálenou plotnu, dítě, které bylo pokousáno svým otcem, dítě, o které si tatínek típal cigaretu, protože zlobilo, dítě škrcené, dítě, které mělo otisk prkna ne krku, dítě, které bylo popáleno vařeč..., promiňte, žehličkou, protože bylo nějak neposlušné doma, a děti, které byly bité hadicí a tak podobně.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane řediteli, jak často podle vašich zkušeností soudy vracejí děti zpět do rodiny, kde je ohrožen jejich život? Zvlášť návraty kojenců a batolat jsou velmi nebezpečné.
Zdeněk NOVOTNÝ, ředitel dětského domova, Ostrava-Zábřeh
--------------------
Paní redaktorko, tato otázka se strašně špatně odpovídá. Ona to ta sociální pracovnice ani ten soudce nemá tak zase zcela jednoduché posoudit, jestli to dítě může jít zpátky nebo ne. Těch tlaků na navrácení dítěte je více. Není to jenom to, že vidíme na jednu stranu dítě, které je v zařízení, že bylo týráno, ale na druhou stranu jsou aktivity, které víceméně podporují soudce, sociální pracovnice, aby se dítě dalo zpátky do rodiny. Tady si myslím, že, jak jsem slyšel od pana náměstka, je otázka zintenzivnění té primární prevence, aby se k tomu, aby k tomuto nedocházelo. A jak jsem projel Evropou, v podstatě tento problém je problém nejen evropský, není to problém pouze náš, je to problém, který se bude muset asi globálně řešit. Ale těch týraných dětí je pravděpodobně i víc proto, že se na to více myslí. Je to vždycky ale neštěstí. A jediná věc, která se dá udělat - prvence, prevence a prevence.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane náměstku, co můžete tedy udělat pro prevenci? Co můžete udělat pro osvětu, aby lidé, sousedi, školy, učitelé se nebáli oznamovat podezření, pokud by ho na týrání měli?
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
--------------------
Tak samozřejmě z pohledu ministerstva se snažíme víc pracovat s pracovníky sociálně-právní ochrany dítěte, ale taky kontaktujeme ministerstvo zdravotnictví, aby více pracovalo s dětskými lékaři, respektive aby nám umožnilo také pracovat s dětskými lékaři v oblasti školství. A vytvořili jsme určitý takový program do budoucna zintenzivnění této práce, ale také je to otázka médií, jakým způsobem budeme pracovat nebo budou pracovat média k tomu, aby nějakým způsobem podpořila prevenci a aby i to podvědomí v okruhu obyvatelstva bylo větší, to, že je potřeba na tyto věci upozorňovat.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane řediteli, jestli se ještě slyšíme, spolupráce se státními orgány v tomto ohledu z vašeho, z vašich zkušeností probíhá dobře?
Zdeněk NOVOTNÝ, ředitel dětského domova, Ostrava-Zábřeh
--------------------
Já si nemůžu stěžovat na spolupráci se státními orgány. Myslím si, že dělají to, co mohou. Jistě jsou nějaké třecí plochy, ale myslím si, ty vztahy, abych řekl, tak nějak nejsou antagonistické. Dá se vždycky najít řešení. Ale ještě bych se připojil k panu náměstkovi. Víte, ono to takový to násilí v té společnosti není jenom vůči dětem, ale když se děti setkávají s násilím při hře v počítači, když se setkávají s násilím v televizi, všude možně, to násilí dopadne na celou společnost. A já si myslím, že musíme začít každý sám u sebe. Ne se vždycky pro všechno rozkřičet, rozeřvat se na dítě, sám sebe umět kontrolovat. A potom můžeme kontrolovat toho druhého, kontrolovat souseda, jak se stará o dítě. Tady si myslím, že je takovej základní první krok, když začnu u sebe já, tak potom můžu pomoct tomu druhému, aby se choval lépe k dítěti. Každý máme v sobě nějakou skrytou rezervu.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
Pánové, já vám oběma děkuju. Na shledanou.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
--------------------
Na shledanou.
Začal platit nový zákon o sociálních službách
datum vydání: 3. ledna 2007 · zdroj: ČRo 1 - Radiožurnál
Začal platit nový zákon o sociálních službách, rubrika: Radiofórum
Invalidní občané si polepší
datum vydání: 23. prosince 2006 · zdroj: Rádio Impuls
Invalidní občané si polepší, rubrika: Zprávy
Přídavky na děti v zemích Evropské unie
datum vydání: 21. prosince 2006 · zdroj: ČT 1
Přídavky na děti v zemích Evropské unie, rubrika: Dobré ráno s Českou televizí
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
Díky za informace, Mirku. Tolik tedy Miroslav Karas, zpravodaj České televize z Varšavy a teď je ve studiu Marián Hošek, náměstek ministra práce a sociálních věcí, dobré ráno.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Dobré ráno.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
Co tomu říkáte? Hrozí to, že Češi budou odhlašovat své přídavky a budou se přihlašovat jinde, lze to vůbec?
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Tady nejde o odhlašování, ale o možnost využít přídavků tam, kde jsou, v té zemi, kde se legálně pracuje.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
To znamená, že to lze.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Lze to. Samozřejmě, že to lze. A to není otázka jenom odhlašování, ale právě přihlášení se k těm přídavkům tam v té zemi, kde se legálně pracuje, a jak vidíte, ani v Polsku nebo v Irsku se neočekává nějaká veliká vlna. Je to možnost, která se dá využít a náš systém zas není tak bohatý, že by dával tak vysoké přídavky, když si porovnáme, že například v Německu jsou to čtyři tisíce na dítě, u nás je to asi pět set padesát průměrně na dítě, tak přece jenom tak lákavé to zas nemusí být.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
Dobře, a teď naopak, až třeba po vstupu Rumunska, Bulharska budou i u nás moci legálně pracovat lidé z těchto zemí, hrozí tam, že náš sociální systém bude muset doplácet ty dávky lidem z těchto zemí, když tady budou legálně pracovat?
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Pokud budou legálně pracovat, tak budou tady odvádět příslušné dávky a budou také dostávat příslušné dávky. To budou, to znamená dávky, přídavky na děti a případně rodičovský příspěvek.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
Dobře, čili my se ...
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
To jsou dávky, které můžou dostat, ano, je to legální, samozřejmě to vychází z unijních ...
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
Ano, čili my se můžeme dostat do té situace, že budeme tou v uvozovkách bohatší zemí, tou výhodnější zemí.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Ano, budeme tou výhodnější zemí a už jsme pro několik dalších zemí výhodnější zemí, kupříkladu i Polsko, a zatím není tak využíván náš systém, Slovensko taky, taky by mohlo využívat náš systém a nevyužívá, pracuje tady mnoho pracovníků. Máme podle mých informací okolo dvou tisíc lidí, kteří berou přídavky na děti a z toho téměř dvou milionů dětí, které pobírají přídavky, je to zanedbatelná částka.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
Říkáte zanedbatelná částka.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
V tuto chvíli.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
To znamená v tuto chvíli to český sociální systém zvládá.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Ano, ano.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
Je ovšem otázka, zdali to český sociální systém unese třeba v příštích letech, jestli vůbec třeba jste na to připraveni?
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Tak, připraveni jsme, my si děláme propočty, jak by to vypadalo v případě určitých modelových situacích a budeme to monitorovat. Prostě budeme připraveni na to, aby tady nenastal nějaký nápor na náš sociální systém a pokud by tak měl nastat, tak budeme na to reagovat.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
Dobře. A ještě trošku jiné téma, využiju toho, že jste ve studiu, od příštího roku by se měl zvýšit rodičovský příspěvek, jaká to tedy bude částka a bude nutné o to nějak speciálně žádat?
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Nebude potřeba o to žádat a ta částka je přes sedm a půl tisíce korun. A on by se neměl zvýšit, ale on se zvýšil, protože už platí zákon, který je platný, to znamená od prvního ledna bude rodičovský příspěvek zvýšen téměř o dvojnásobek.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
Dobře. A ta důležitá věc tedy je, že by to mělo přijít vlastně automaticky, že lidé, kterých se to týká, nemusejí se o to nijak starat.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Nemusí o to žádat, protože už požádali, to znamená, že mají příspěvek, tedy dostávají rodičovský a ten se jim rovnou navýší.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor
--------------------
Dobře. Pane Hošku, já vám děkuji, že jste přišel a ještě se úplně neloučíme, protože ještě k jednomu tématu dnes v Dobrém ránu hostem budete, ale k tomuto tématu je to všechno, děkuju vám, na shledanou.
Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Já také děkuji, na shledanou.
redaktorka
- Jana ČERMÁKOVÁ, redaktorka
- Alice MACHÁLKOVÁ, redaktorka
Třeba nás to vzpamatuje - já v to doufám
datum vydání: 30. října 2006 · zdroj: Katolický týdeník
příloha Perspektivy 42/2006, říjen 2006, autor: Petr Příhoda
Jak jste se o tom obratu o sto osmdesát stupňů dozvěděl?
Jel jsem autem a poslouchal zprávy. Zarazilo mě to, musel jsem zastavit. Vzápětí volala jistá novinářka, co já na to. Řekl jsem, že o tom vím pár minut, neznám kontext a musím se více informovat. Následoval jeden rozhořčený telefonát za druhým, od přátel a známých, lidovců. Nechtěl jsem se veřejně vyjadřovat bez konzultace s kolegy z vedení, ale když novinářka zavolala podruhé, řekl jsem, že zásadně nesouhlasím, nemohl jsem jinak. Pak jsem zjistil, že ve stejnou dobu reagovala stejně jihomoravská a zlínská krajská organizace.
Pak se rozhýbala celá strana. Jeden novinář to nazval „selskou vzpourou“. Jiný mínil, že začíná rozklad strany, což zřejmě přehnal. Jde o vnitrostranickou krizi?
Tak bych to nenazval. Spíš jde o nekoordinovanou aktivitu po období určité stagnace. Navenek možná působí chaotickým dojmem, ale její cíl pokládám za správný. Z otevřené diskuse je vidět snaha o získání věrohodnosti a hledání nových lidí, kteří se postaví do čela strany.
Na volebním sjezdu v roce 2005 pan Kalousek přesvědčivě zvítězil. Vsadila tím snad KDU-ČSL z bezradnosti na pragmatický styl politiky?
Bylo to složitější. Ale musím předeslat, že pan Kalousek má nesporný vůdcovský talent, i když jsem ho nevolil a měl jsem k jeho politice řadu výhrad. A také i to, že strana, byť křesťanská, není církev. K jejímu životu patří permanentní soutěž, tedy i rivalita, a někdy také souboj, i když by neměl překračovat rámec slušnosti. Po odchodu Josefa Luxe se kompaktnost strany rozvolnila. A pan Kalousek tehdy zaimponoval. Rozumí ekonomice, zejména rozpočtové politice. Většina v tom viděla příslib. Nezapomeňme, že i strany mají svou „látkovou výměnu“. Pak ale došlo k jistému omezení vnitrostranické diskuse...
On k ní měl blízko i předtím. Myslím, že kdyby působil v této straně, byl by velmi úspěšným politikem.
Proč tedy při nedávném hlasování sněmovny o důvěře Topolánkově vládě odešel ještě s dvěma dalšími ze sálu, zatímco ostatní lidovci jí důvěru dali?
Proč v tomto případě nižší? Pocit zklamání z ODS?
Možná. Pan Topolánek měl požádat o důvěru mnohem dřív, hned po ustavení „trojkoalice“, a ne až tři měsíce po volbách, navíc poté, co sondoval ještě zcela jiné možnosti...
Možnosti velké koalice. Ale ODS jako velká vítězná strana je v takové pozici, že asi musí mít víc želízek v ohni najednou...
My ale také nejsme přívěskem jedné strany a komunikace se sociálními demokraty je možná, byli jsme s nimi nakonec ve vládě. Patová situace ovšem vytvořila takové rozložení sil, že by to nebylo možné bez podpory komunistů. Takovou flexibilitu by nám naši voliči, ale ani řadoví členové strany, neodpustili - zejména po silné antikomunistické kampani.
KDU-ČSL se otevřeně hlásí ke křesťanství, nechá se inspirovat katolickou sociální naukou, přičemž působí v národě, který platí za nejbezbožnější v Evropě, tedy i na světě. Má to tedy těžké. Ta potíž je vlastně dvojí: (a.) svůj program tomuto národu „prodat“ a (b.) ten program vůbec mít. Co vlastně KDU-ČSL národu nabízí?
Přece svůj standardní program. Ten je dobrý, což uznává nejeden nestranný politolog. Je založen na tradičních hodnotách a vyváženosti. Je solidní alternativou programů liberálních a socialistických. Jeho součástí je i ochrana lidského života od početí do smrti, což je samozřejmé. A jak ho „prodat“? Nu, v tom si nepočínáme vždycky šikovně. Chápu, že např. nesouhlas s registrovaným partnerstvím – zejména když jej média vypíchnou, takže ty ostatní body programu nejsou vidět – si většinovou veřejnost nezíská.
Má smysl prosazovat politicky něco, o čem je předem jisté, že vyvolá příkrý nesouhlas většiny? Např. zamítnutí registrovaného partnerství nebo zákaz či omezení potratů? Připomínám, že mluvím o iniciativě nevelké politické strany, nikoli o působení církve...
Ale je to postoj našich voličů, a ti nám za to stojí. Prosadit ho zřejmě nelze, nám však jde aspoň o posun správným směrem. Ale opakuji: nepočínáme si vždy obratně. Také musím připomenout, že počtem členů i počtem mandátů na komunální úrovni patříme k největším stranám. Na parlamentní úrovni se to ovšem zatím skutečně nepromítá.
Opakovaně tu zaznělo, že politická strana není totéž, co církev. Strana potřebuje voličské hlasy. Nemá-li je, nemá váhu. Má KDU-ČSL představu, jak rozšířit své voličstvo?
Toto je náš problém. Za časů Josefa Luxe jsme se otevírali – a úspěšně – všem těm, jimž se říká „lidé dobré vůle“. Od toho se pak ustoupilo...
Ale Josef Lux to neměl snadné, vzpomeňte: „Had na tři“. Začali s tím Sládkovi republikáni, ochotně to převzala ODS a po ní to papouškovali mnozí žurnalisté...
To je sice pravda, ale kdo ho osobně poznal, ten si svou představu opravil - za všechny uvádím Vladimíra Mlynáře...
Proč se od toho ustoupilo?
Zkušenost s tzv. Čtyřkoalicí. Byly to přece jen nesourodé prvky: konzervativní křesťanští demokraté – a liberálové různých odstínů. Úspěch na veřejnosti (stoupající preference) vedl k tomu, že si „čtyřkoaličníci“ příliš brzy padli do náruče. Bylo to jako neuvážené manželství, ještě do voleb se stačili rozhádat. Měli jsme zůstat u korektní, ale distancovanější spolupráce. Pak bychom byli vnímáni jako věrohodná koalice. To sblížení bylo předčasné a povrchní. Ve hře byl i personální faktor. Např. v ODA vystřídal konzervativního Daniela Kroupu liberál Michael Žantovský. Také už nebyl Lux.
A toto bylo pro KDU-ČSL zklamáním?
Zklamána byla především veřejnost. A dávala nám to najevo. KDU-ČSL ztratila chuť experimentovat a uzavřela se do sebe. Ke své škodě. Ale jinak to asi tehdy nešlo.
Média věnují KDU-ČSL mnohem menší zájem než ostatním parlamentním stranám. Psychologicky tomu rozumím. Většina české veřejnosti (zejména ve vlastních Čechách) je s katolictvím na štíru. Od toho předsudku se nedovedla osvobodit ani převážná většina novinářů, což pak odnáší i KDU-ČSL, protože ztrácí možnost učinit se srozumitelnou. Lze tuto překážku nějak překonat či obejít?
Těžká věc, přinejlepším běh na dlouhou trať. Komunikace s některými novináři není špatná. Často s námi mluví, pak ale o nás stejně nenapíšou nebo zkreslí význam (anebo jim to šéfredaktor nepustí, nevím). Když se pak ptáme, proč, slyšíme od nich: „Neřekli jste nám nic zajímavého...“
???
Zrovna nedávno udělal primátor Bém v jakémsi maškarním převleku show pro Pražany. Jistá novinářka se mě ptala, co na to pražští lidovci, zda předvedou něco podobného. – Víte, takové věci od nás nelze očekávat, jsme konzervativní křesťanská strana, prototypem dobrého lidovce je rozvážný starosta, který se stará o správný chod obce. My lidem nabízíme konkrétní věci... Obecně řečeno: média vítají atraktivitu, populismus, klauniádu... Proč sami nenabízíte novinám své texty? Když tam něco napíše lidovecký funkcionář, je to suchopárné...
To je stále o tomtéž. Zatím mezi sebou máme málo ambiciózních lidí od pera. Předvolební projevy pana Kalouska se soustředily na odmítání KSČM, její účasti ve vládě i parlamentní podpory z její strany. Jako kdyby bývalý předseda neměl jinak co říci. Je snad toto hlavní lidovecké téma?
Hlavní téma to není, ale odmítnout komunismus je rozumné. Že to mnozí lidovci činí emotivně, to by nemělo překvapovat, je to jejich přirozená poloha. Mnoho našich členů bylo v minulosti tvrdě perzekvováno, jejich děti diskriminovány. Nespolupracovat s KSČM, to je závazek strany těmto členům, případně voličům. – Ano, přemrštěný důraz nebyl na místě, činil dojem, jako bychom nebyli schopni něčeho pozitivního. Však na to bývalý předseda Kalousek doplatil.
A co tedy s komunisty do budoucna? Mají zůstat stále tím balvanem na politické scéně, který všem překáží, otravuje ovzduší, někomu i plete hlavu apod.? Nebylo by lépe ukončit jejich karanténu a nechat je – nebo aspoň jejich většinu – rozpustit v normálním provozu politické demokracie?
To je velký problém. Otázkou je, zda jsou vůbec „rozpustní“. Za sebe mohu říci, že s některými jejich návrhy nebo kritikou (zejména na komunální úrovni) se dá souhlasit, je tu ovšem velké riziko. Cíl zůstal stejný. Chovají se prakticky stejně jako předúnorová KSČ. A dělají to systematicky a důsledně. Jestli to s nimi chce pan Paroubek zkusit, prosím, ale bez nás! - Cyril Svoboda sice toto téma otevřel, ale pokud mu rozumím, mínil to ve zcela teoretické rovině. Přesto si myslím, že v této zjitřené době nebylo rozumné to medializovat. KDU-ČSL je středovou stranou, která akcentuje sociálně-tržní hospodářství a samozřejmě má své přirozené póly a tak se i profilují někteří její politici. Jsme vnímaví vůči hodnotám obou stran, jak ODS tak ČSSD, proto jsme s oběma schopni spolupracovat na základě korektní koalice. V tuto chvíli ovšem není možná koalice s ČSSD, která by byla závislá na hlasech komunistů. Naším úkolem není podílet se na konsolidaci levice. Hájíme jiné pozice a mělo by to být z našich postojů znát.
Spějeme k závěru. KDU-ČSL je ve svízelné situaci, po Josefu Luxovi se žádný charismatický vůdce neobjevil, ve straně existují meziregionální napětí – jak myslíte, že to dopadne?
Třeba nás to vzpamatuje, já v to doufám. Sázím na obyčejné poctivé lidi, na jejich zdravou intuici. Jsme na jedné lodi a hájíme jeden program. Ani Josef Lux nebyl okamžitě uznávaným vůdcem, přišel z „periferie strany“. Jsem přesvědčen, že i v současné složité situaci lze spoléhat na zdravé jádro strany a na požehnání shůry.